INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Advent... zvláštní to název pro metalovou desku, není-liž pravda? Dvojice varšavských kamarádů se pokusila si tuto „neortodoxnost“ ospravedlnit osmičkou skladeb, nesoucích se v jádru v death/black/doomovém duchu s jistým nádechem atmosféričnosti. Melodické vsuvky za účasti kláves a brnkačky s akustickým vyzněním jsou vpěchovány mezi přímočaré a popravdě řečeno ani příliš instrumentálně pestré, ani příliš originální náklepové pasáže, „atmosférizované“ opět „mocnými stěnami“ kláves. Ostřejší zvuk kytar posouvá tyhle dubnově zamlžené poutníky do neznáma spíše někam do černějších metalových stok. V bookletu se objevuje zmínka, že na otloukací bedýnky igrá jeden z bratrů z mokré polské metropole jménem Jan. Celkové vyznění nahrávky a sterilnost zvuku bicích linek mě však těžko přesvědčuje o tom, že toto jsou „pouze“ triggerované bicí. Zní to spíš jako automat, ačkoli se tím duo oficiálně nechlubí a některé pasáže se tváří „živě“. Strunné nástroje a klapky si vzal na starost druhý podařený kumpán s typicky polským jménem Jerzy. Takže se jedná projekt. April Ethereal nejsou sice ničím převratným, ale taky to není nějaký průšvih. Pánové sázejí na tradiční postupy, mohutné a rádoby epicky působící stěny po tišších pasážích a prostě na záležitosti, které se tak dobře vyjímají v součinnosti s mysticky a mrazivě působícími texty v duchu sloganů „poslední záblesk v jejích očích“, „první krok do neznáma“, „její tichý ranní pláč“ či pár popěvků o umírání jako Epilogue nebo Truth... Naštěstí se Advent Ethereal podařilo vyhnout zcela primitivním klišé, a tak jejich texty pozvedají celou záležitost o kus výš, a to i přesto, že se opět jedná o překlady z polských „originálů“. Na obalu se skví poněkud rozpitý obrázek, zachycující anticky pojatou sochu ženské postavy v dlouhém hábitu, jíž není vidět do obličeje – podobně rozpitě a nejednoznačně na vás zapůsobí i tahle deska. Nenechte se však zmást „doomově“ sladkým logem – povětšinou se i přes všechnu snahu o atmosféřičnost a snahu o barevnost jedná o sice melodickou, ale ostřejší záležitost.
7 / 10
1. Her Silent Cry At Dawn
2. The First Step Into The Unknown
3. Departure
4. The Repose
5. Hologram
6. The Last Glance Into Her Eyes
7. Truth
8. Epilogue
Advent (2001)
LEON - Silva (demo CD/MC) (1999)
LEON - Leviathan (demo CD/MC) (1999)
-bez slovního hodnocení-
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.